Slyšíš to ticho? Cítíš tu chuť pedžvýkanýho textu? Cizinče, ocitl jsi se v mém zákoutí, pokud nemáš do čeho rýpnout, porozhlédni se tu, jen si posluž. Pokud se Ti tu nelíbí, odplivni si a odejdi. Vše, co se zde nachází je MÉ dílo, zakazuji texty bez mého vědomí kopírovat, či vydávat za své. Přečtete si něco o autorských právech než tak učiníte. Děkuji.




Zrající emoce.

4. srpna 2015 v 22:17 | princezna Blackell |  TT podle mého gusta
Mé emoce jsou jako zrající sýr. Plesnivý sýr. Tak dlouhou jsou zabalené v potravinářské fólii, až pak přijde někdo otevře ledničku, pobleje se a vyhodí je do popelnice. Jakmile zavítají páni v reflexní oranžové, lehce nasmrádlé záři, jede to od začátku. Celý proces se opakuje. Sto lidí, sto emocí. Každý máme kyblík těch svých. Každá má jinou příchuť. Každý se s nimi vyrovnáváme po svém. Někdo své emoce zveřejňuje online, někdo jim dělá chůvu na poloviční úvazek. A někdo je skryje před světem do potravinářské fólie, dokud nezsplesnivý. Naše emoce tvoří celek naší osobmosti, jsou to takové fialové, někdy nechtěné krvinky. Důležité a přitom tak zbytečné. Napadlo vás někdy jak moc težký život má Deník? Myslím, že hned po dentální niti, dámských vložkách a toaletním papíru odvádí tu nejhorší práci na světě. Jde to totiž přes psychiku. Nikdy bych nechtěla být deník, nepočítaje ten Bridget Jonesové, samozřejmě. Ale to je zas jiný kyblík.

Jaký tip emociální nositele jste vy?
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama